Expedice Irsko 2009
Celá akce byla nápadem pana prezidenta, byla koncipována jako odměna za celoroční snahu pro stávající děti a jako pozvánka ozkoušet si život naší školy pro ty nové. Myslím, že co se týče sbližování všech dětí, se záměr opravdu vydařil. Z dvaceti nových dětí jich s námi jelo dvanáct a všechny na konci vypadaly na výsost spokojeně. Ocenění si zaslouží zejména za překonání cesty do Irska, která vzhledem k dopravní situaci trvala místo dvou dnů plné tři.
I cesty po irských památkách a přírodě zvládaly celkem statečně, i když některé s častým reptáním a nasupenými obličeji. To všecko však rázem zmizelo, když jsme je pustili k moři, které za přílivu nebylo od našeho domečku dál než nějakých dvacet metrů. Nohy přestaly bolet, hlad zmizel a všechny se svorně honily ve vodě, lovily kraby nebo se shazovaly z gumového člunu.
Z míst, která jsme navštívili, stojí za zmínku zejména slavné Moherské útesy, nádherné dílo přírody, která je v celém Irsku naprosto úchvatná. Navíc k nám byla neskonale milosrdná i v tom ohledu, že v zemi, kde obvykle prší šest dní do týdne, nám trochu crčelo jediné odpoledne. Dalším nádherným místem byly Aranské ostrovy, nejzápadnější část Irska, známé svými vlněnými svetry, a tudíž i chovem ovcí (jako ostatně celé Irsko), vzhledem k chudosti půdy se zde mnoho jiných zvířat chovat nedá. Na ovečky jsme naráželi takřka všude, a jedné naše děti (Míša s Pepou) možná zachránily život, když se vpletla do plotu a nemohla se dostat ven. Na ostrově Inisch Moor jedenáctičlenná hlídka vytrvalců navštívila i starou předkeltskou pevnost na strmém útesu, z něhož jako poslední možnost mohli obránci zahnaní do úzkých slanit do připravených loděk (to jsme raděj nezkoušeli).
Nejnáročnější byl výlet do pohoří Connemara, kam nás zavedl severoirský rodák Brendan SJ, popovídal nám o místních rašeliništích (rašelina je hlavním topivem Irů), rostlinách, o působení ledovce a mnoha jiných zajímavostech. Dobrodružnou cestu zpět „vodou a hvozdem“ jsme zvládli bez zranění všichni včetně naší paní ředitelky!!! které jsme dole pod kopcem vzdali hold mohutným „hip hip hurá!“
Z irských měst jsme si prohlédli blízké Galway s jeho malebnými uličkami a obchůdky a cestou zpět i kousek Dublinu, na nějž jsme bohužel měli jen asi půl hodinky. Na jednom z výletů jsme prozkoumali i tři staré irské kláštery a hřbitovy, vypadají všude velice podobně a zároveň velice zachovale, a to díky stabilním povětrnostním podmínkám. K nejstarším lidským sídlům, jež jsme zhlédli, patří i pravěký New Grange, travnaté mohyly s podzemními chodbami, kam je však návštěvníkům vstup pro jistotu zakázán.
Výlet však byl i výletem vzdělávacím, a tak každý večer děti vyplňovaly pracovní listy, které se týkaly všeho, co jsme ten den mohli vidět, o čem jsme si povídali, zkrátka bylo potřeba dávat pozor od rána do večera včetně cesty autobusem nebo tematicky zaměřených večerů, jejichž část měla vždycky na starost i jedna dětská skupinka. Děti totiž mezi sebou soutěžily ve čtyřech skupinkách, boj byl zejména na prvních dvou postech velice vyrovnaný, vítězství si nakonec odnesla žlutá skupinka: Klárka Engelhartová, Kristýnka Vítková, Bára Nedvědová, Eliška Hůlková, Majda Houžvičková a Anička Chmelařová. Všechny pracovní listy plné otázek a úkolů můžete najít zde na našich stránkách stejně jako cestovní deník skupinky zelených, jehož vedení bylo jednou z nejdůležitějších povinností.
EXPEDICE IRSKO - Deník
...mějte prosím trpělivost, dokument se dlouho načítá 
EXPEDICE IRSKO - Pracovní listy