Úvodní stránka‎ > ‎Galerie‎ > ‎Galerie úspěchů‎ > ‎

Vítězství v dějepisné soutěži

přidáno: 27. 1. 2011 9:28, autor: Neznámý uživatel   [ Aktualizováno 27. 5. 2011 11:44 uživatelem KZŠ Nativity ]
Počátkem prosince jsme z podnětu žákyně Amiry Fadhloun začali uvažovat, že 
se zúčastníme soutěže „Jak Lucemburkové vládli českým zemím“. Pořádala ji Pražská 
informační služba k 700. výročí nástupu Lucemburků na český trůn. Soutěž nás zaujala
jak svým tématem, tak svými soutěžními úkoly. Kromě vědomostních otázek, které se dají
v dějepisné soutěži očekávat, bylo v zadání výtvarně zpracovat rodokmen Lucemburků na
českém trůně včetně jejich moravské větve. Soutěž, kde se bude moci zapojit plnohodnotně
celý kolektiv, to je přece výzva!
Hledajíce inspiraci vzpomněli jsme si nejprve na krásný velký rodokmen hrabat
Thunů na děčínském zámku. Mohutnící rod je tam znázorněn jako řeka vytékající z jezera
pod věčným městem Římem, z něhož měl prapředek Thunů pocházet. Líbily se nám i erby,
které jsou zde umělcem u každého příslušníka rodu zachyceny… Nakonec ale zvítězila idea
znázornění rodu v kmeni stromu po vzoru faksimile ozdobného rodokmene Rožmberků, který
našel Vojta Vaňkát v časopise „Živá historie“.
„Nápady jsou vždycky. Ale jeden musí vědět, jak to udělat“, říkával jeden starý
německý učitel. A skutečně. Když jsme se dali do práce, zjišťovali jsme, že není vůbec
jednoduché namalovat aspoň trochu přirozeně působící strom tak, aby jeho větve odpovídaly
značně asymetrickým přírůstkům lucemburských pokolení. Množství manželek, spíše menší
počet přeživších dětí a když už někdo přežije, vychází vám někam ke kraji papíru, takže máte
místo ušlechtile klenuté koruny uprostřed rodokmenu kráter. Thunové věděli, proč si vybrat
řeku a ne strom. Zatrachtilý středověk. Začal nás také tlačit čas.
Ne, z toho by udělal pěkně rostlý strom jen kouzelník. Museli jsme méně
významné „odnože a výhonky“ rodu vynechat a strom nechat zčásti jen jako dekorativní
podklad. Vyrůstal na vltavském břehu vedle Karlova mostu a začínal samozřejmě Karlovými
rodiči. Jen u jeho kořenů byla naznačena bájná pramáti rodu – víla Meluzína. S pocitem určité
nedokončenosti jsme svěřili naše dílo České poště a v duchu se modlili, aby zásilka došla
včas.
O to větší byla naše radost, ba překvapení, když jsme po týdnu zjistili, že náš
příspěvek byl vyhodnocen jako nejlepší ve své kategorii. Tak se 8.A může těšit, že se o
Lucemburcích a jejich stopách v Praze dozví ještě více na poznávacím víkendu, který
pořadatel vítěznému kolektivu slíbil.

Zmínku o našem soutěžení sepsala jeho iniciátorka Amira pro „Děčínský deník“.
Comments