AKTUALITY‎ > ‎

Rozhovor s dirigentem orchestru drážďanské konzervatoře

přidáno: 17. 10. 2012 6:30, autor: Jindřich Strejček   [ aktualizováno 17. 10. 2012 23:50 ]
Lutz Jurisch
V neděli 21.10 od 16 hodin proběhne v Knihovním sále Zámku Děčín koncert Symfonického dechového orchestru z drážďanské Konzervatoře Heinricha Schütze. O jeho kvalitách se mohla v Drážďanech přesvědčit Křesťanská základní škola Nativity, která pozvala toto mladé dynamické uskupení do Čech. Jak mládežnický orchestr funguje a co od něho můžeme tuto neděli očekávat, se pokusil zjistit Vít Kofroň v rozhovoru s dirigentem orchestru Lutzem Jurischem.

 

V.K.       Symfonický dechový orchestr vznikl z nadšení mladých hudebníků Konzervatoře Heinricha Schütze v Drážďanech. Z čeho toto nadšení pramení? Stále trvá?

L.J.         Toto nadšení je tu často, ne vždycky, protože mnohá literatura, kterou vybíráme, má přece jen vysoké nároky, a tak to někdy chvíli trvá, než to nadšení vzroste. V zásadě si myslím, že nadšení dětí vyrůstá ze společného muzicírování. Toto společenství, bytí pospolu, práce na společném hudebním projektu a společný prožitek, jak takové dílo vzniká, to je vlastně pramen jejich nadšení.

V.K.       Nadšení tedy trvá. Jak se orchestr vyvíjí? Jste u něj od jeho počátků…

L.J.         Vývoj je zřejmý už ze samého počtu členů, aktuálně jsme největší mládežnický dechový orchestr v Sasku. Máme asi osmdesát pět členů. Do Děčína přijedeme ale v trochu menším obsazení, protože jinak by nám byl prostor poněkud těsný. A kvalitativně je vidět vývoj na stupni obtížnosti notového materiálu. Založili jsme se roku 2000 a náročnost se přirozeně zvyšuje.

V.K.       Pomohlo vám, že jste založili dorostový orchestr?

L.J.         Ano, to je na tomto projektu velmi poutavé. První orchestr byl vlastně orchestr dorostový a když trochu dospěl, vznikl z něj postupně velký orchestr. Až potom jsme založili současný dorostový orchestr. Ten je velkou pomocí, zejména pro plánování práce s velkým orchestrem.

V.K.       Role dirigenta přináší mnoho úkolů. Chtěl byste některé méně obvyklé jmenovat?

L.J.         Moje nejdůležitější úloha, alespoň tak to já chápu, je být v první řadě pedagog. To je první úkol. To znamená děti a mládež vychovávat, přivádět k životním hodnotám, a to s pomocí hudby. To je moje hlavní úloha. A to je potom jako u všech učitelů spojeno s rozmanitými úkoly. Od toho, že je třeba potěšit, vysvětlit, někdy až po přísnější slovo. Ale vždycky je hlavní úkol společného muzicírování skutečně se hudbou učit: Získávat sociální kompetenci a přirozeně i rozvinout dovednosti na svém nástroji. To jsou důležité úkoly.

Mám naštěstí při práci s orchestrem dobrou podporu, pokud jde o organizaci. Je to matka našeho orchestru Elizabeth Schnaithmannová, která je v orchestru při všem a zvládá mnoho organizačních věcí, co nejsou většinou moc vidět  na pódiu, ale jsou přirozeně nepostradatelné.

V.K.       Vy sám učíte na konzervatoři ještě něco jiného, nemýlím se?

L.J.         Ano, vyučuji pozoun jako hlavní obor. Kromě toho vedu oddělení žesťových nástrojů a bicích nástrojů.

V.K.       Prozradíte nám, které vystoupení Symfonického dechového orchestru bylo nejzajímavější, něčím výjimečné?

L.J.         Každé vystoupení je výjimečné. Naše vystoupení jsou utvářena vždy tak, aby nás to posunulo kousek dál. A tím je každé z nich pro nás novou výzvou. Taky proto, že se každý školní rok mění obsazení. Ano, myslím, že všechna vystoupení byla něčím specifická. Ať už to bylo kvůli prostorám nebo okolnostem nebo byla důvodem obtížnost notového materiálu.

V.K.       Máte nějakou vysněnou skladbu, kterou byste rád s orchestrem nastudoval?

L.J.         Symfonický dechová hudba má obrovské množství literatury. Jsem tím vždy příjemně překvapen, jak rozmanitá a ohromně zajímavá díla existují. A jsou na špičce, pokud jde o kvalitu. Tady v Děčíně budeme hrát, jak jsme si předsevzali, dílo, které se nazývá „At The Break of Gondwana“. Hudebně je zde zpracované téma Gondwany, jednoho ze dvou prakontinentů, právě když se rozlamuje. Tento kus nás hudebně posunul hodně kupředu. To by byl jeden příklad. Takže se nechávám stále znovu překvapovat novými díly a je to velmi pěkné.

V.K.       Program našeho koncertu se tedy skládá především ze současné hudby?

L.J.         Ano. Máme ale také některé adaptace – Dvořákovy Slovanské tance, Uherské tance… Ty hrajeme také. I k této literatuře je třeba děti a mládež přivést: Svita z Louskáčku, logicky se nabízí také Carmen, ouvertura z Jeníčka a Mařenky… Takové příběhy hrajeme také rádi.

V.K.       Jak se vám líbí Děčín a zámek, kde se bude váš koncert konat?

L.J.         Jsme zcela nadšení. Prostě jsme překvapení. Přišli jsme s otevřeným očekáváním, těšili jsme se na tuto příležitost. Teď zase odjíždím vysoce motivován domů a pokusím se to zprostředkovat mým dětem a říci: Těšte se na fantastický koncert.

V.K.       Těšit se budeme i my. Děkuji Vám za rozhovor.

 

Comments